Blogové platformy a právníci

Blogové platformy ve vztahu k právníkům mě zajímají. Pro právníky je zpravidla typické "nepouštět" více informací, než-li je nezbytně nutné a to ještě pod patřičnou, zpravidla palmární, motivací, případně držet své trumfy "pod pokličkou" a vytasit se s nimi až za pět minut dvanáct (pokud to systém neúplné apelace nevyžaduje nezbytně dříve). Co  tedy může přinutit právníky diskutovat na veřejně přístupných internetových fórech (samozřejmě za předpokladu, že jsou v moderních technologiích dále než u přesvědčení, že počítačový virus je malý brouček, který brouzdá počítačem a požírá jeho kovové součástky) ? Z mého pohledu nic, protože za téměř rok fungování mých webových stránek jsem žádný diskustní příspěvek nezaregistroval, přestože jsem ho jaksi samozřejmě předpokládal, a když se nedostavil, v jednom ze svých úvodníků jsem po něm nepokrytě volal; snad ve snaze přesvědčit sebe sama, že stránky nehynou na úbytě. Počítadlo návštěv stránek sice vykazuje slušná čísla, ale nevím, zda-li každou z návštěv z jedné IP adresy počítá jenom jednou za den. Pokud ne, pak je počet denních návštěvníků výrazně snížem mými vlastními každodenními návštěvami, kdy se po hodině dívám na mail, zda-li nepřišla nějaká pracovní či jiná pošta. Proto tuhle okolnost raději nezjišťuji.

    Maně s v této souvislosti vzpomenu na nedávnou a občas i dnes s chutí přiživovanou myšlenku, že právníci různých profesí nemohou být mezi sebou mimo ryze pracovní záležitosti v kontaktu, protože to vyvolává pochybnost o jejich objektivitě a nestrannosti. Zajímalo by mě, kdy a kde se tato pošetilá myšlenka objevila poprvé a kdo je jejím autorem. Nikdy jsem s její praktickou neaplikací problémy neměl; jde přece o profesionalitu v základním pojetí, která by měla být právníkům vlastní. Její občasná aktivace (té myšlenky) vyvolává otázku - platí to i pro diskusi a vyjadřování názorů na internetových portálech ? Je jejím krajním důsledkem i to, že soudce nemá přednášet advokátům a notářům ? A zaměstnancům katastrálních úřadů už by mohl ? Vypadá to úsměvně, ale setkal jsem se s ní v nebývalé síle asi před dvěma lety v souvislosti se zimními sportovními justičními hrami, kde se jeden kanál soukromoprávní televize podivoval, jak je možné, že se ve sportovním zápolení na sjezdovce či běžecké trati potkávají notář, advokát, soudce či státní zástupce..... Možná chápu, že pod dojmem řady mediálních kauz je takové téma vděčné, ale skutečně to chceme ? Potkám-li po létech svého spolužáka z fakultních kolejí, měl bych si přátelský pozdrav nechat doložit písemným dobrozdáním oboustranně podepsaným, že za ním skutečně není nic než radost z náhodného setkání ? Nezlobte se, ale toho bych se dočkat nechtěl.....

    Je to pro mě aktuální, pro červnový termín mě Notářská komora požádala o přednášku v Českých Budějovicích a s radostí jsem volal svým dvěma tamním spolužákům - advokátům - z koleje, se kterými jsem bydlel a které jsem více než 15 let neviděl. Nenapadlo mě, že bych snad neměl......Proto také nemám problém s internetovými blogovými diskusemi a prezentací názorů na nich vyjádřených, samozřejmě s mírou respektu k funkci, kterou zastávám, a která si v některých ohledech zvláštní přístup vyžaduje.

Docela nedávno jsem při prohlížení webového prostředí náhodou narazil na web sloužící hodnocení soudců České republiky, což mě zaujalo, myslím, že se mi rýsuje téma pro další příspěvek do miniblogu. Nebo by jím snad měla být úvaha na téma, zda má mít soudce vůbec své vlastní webové stránky.....? Tak to už máme témata dvě....